V posledních dnech došlo ke dvěma případům, které dokonale dokumentují stav svobody slova v české společnosti. Za prvé jde o svévolné a bezdůvodné odvolání Miroslava Ševčíka z funkce děkana. Druhým případem je zrušená přednáška profesora Druláka z ryze politických důvodů.

Rektor Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), Petr Dvořák působil v letech 2004–2008 jako předseda dozorčí rady kontroverzní firmy Key Investments (KI), která stála za vytunelováním veřejných rozpočtů mnoha pražských městských částí. Jestli by tedy něco mělo poškozovat dobré jméno zmíněné vysoké školy, pak je to tato okolnost.

Petr Dvořák nespatřuje problém ve svém jednání – ale odvolává z funkce děkana Ševčíka se slovy:

„Bohužel došlo k tomu, že se pan docent Ševčík opakovaně dopouštěl veřejných vyjádření, která v očích významné části veřejnosti, našich zaměstnanců a studentů poškozovala dobré jméno Vysoké školy ekonomické…

Jeho názory nepoškozují školu, poškozují ji určitá vyjádření, která jsou nevhodná, urážlivá vůči určitým osobám. Takto se podle mého názoru děkan veřejné vysoké školy vyjadřovat nemůže… To, co vyčítám panu Ševčíkovi, je to, čím ty názory doprovází.“

Miroslav Ševčík s důvody svého odvolání nesouhlasí, pokládá je za čistě ideologické a protiprávní – a hodlá se bránit soudní cestou.

Připomeňme, že nedávno Obvodní soud pro Prahu 1 vydal rozsudek, jenž zneplatnil (zatím nepravomocně) výpověď doručenou Petrovi Drulákovi začátkem roku 2023 ze strany vedení Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV).

Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 Petra Blažková dodala, že „výpověď daná žalobci žalovaným je neplatná, a to z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi organizační změnou a nadbytečností zaměstnance – žalobce, neboť dle zjištění soudu lze ze strany zaměstnavatele předpokládaného organizačního opatření dosáhnout jinak než výpovědí z pracovního poměru žalobce.“

Petr Drulák vyslal vzkaz mimo jiné i Miroslavovi Ševčíkovi: „Je důležité, aby lidé věděli, že má smysl se bránit a nenechat si všechno líbit.“

Miroslav Ševčík je perzekuován za to, že jako občan uplatňuje právo vyjadřovat své politické názory a účastnit se protivládních demonstrací. Když se pedagogové vyjadřovali sebevulgárněji na adresu bývalého prezidenta republiky, Miloše Zemana – a někteří zahrabávali jeho portrét do hnoje, nebo když vysokoškolští funkcionáři podporovali protesty proti Andreji Babišovi, nikdo je za to z funkcí nevyhazoval.

Miroslav Ševčík se netají kritikou Fialova kabinetu, na kterou má jako občan i jako ekonom plné právo:

„To, že někdo prohlásí o lidech, kteří jsou zasaženi chudobou, že jsou ruští trollové, a já na to zareaguji tak, že to může říct hňup, tak to nepovažuji za nic sprostého, to je charakteristika. U nás na Moravě je to hloupý člověk.“

Zrušení přednášky bývalého elitního diplomata, prvního náměstka ministra zahraničí, exvelvyslance a bývalého šéfa Ústavu mezinárodních vztahů Petra Druláka na budějovickém gymnáziu vyvolalo bouřlivou reakci.

Profesor Petr Drulák situaci okomentoval následovně: „Vidím tu dva obecnější rysy. Podobné rušení přednášek se bohužel běžně děje na různých západních univerzitách a přednáškových místech. Je to známá ‚cancel culture‘, výraz progresivisticko–liberální totality. Když někdo neříká názory odpovídající těm oficiálním, je snaha takového člověka vytěsnit z veřejného prostoru. Na tohle si už na Západě zvykli a skoro jim to ani nepřijde divné.“

„Nikdy jsem nechtěl být cenzorem, tj. rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí na půdě školy vystupovat. V současné situaci, kdy ale vidím, že se do pedagogického sboru vkrádá nepohoda, jsem se rozhodl takovým cenzorem býti.“

Oba tyto případy nám jen dokládají, že jsme se dostali někam do časů dobrého vojáka Švejka, kdy si má placený informátor Pepek Vyskoč, přejmenovaný na Josefa Vyskočila, všímat především toho, když by někdo říkal, že „císař pán je vůl“ a že „tuhle válku nevyhrajeme“. V prvém případě je sankcionován děkan Ševčík, ve druhém Petr Drulák.

Přitom dějinný vývoj dává oběma za pravdu. Dnes se naplno ukazuje, jak pravdivá a prozíravá byla slova Petra Druláka, že Ukrajina nemůže porazit Rusko, třebaže ideologický „narativ“ byl takový, že Rusko musí být poraženo, a nic jiného se nepřipouští. Je údajně slabé – a válka pro něho skončí porážkou. K tomuto pohledu se mimo jiné hlásil bakalář Jan Lipavský, současný ministr zahraničních věcí.

Dnes už se o porážce Ukrajiny hovoří i v nejvyšších politických patrech v USA – jen Petr Drulák o tom v České republice nesmí studentům vyprávět, aby náhodou nenahlodal jejich ideologickou pevnost.

Miroslav Ševčík pro změnu podrobuje tvrdé kritice energetickou a ekonomickou politiku Fialova kabinetu – a poukazuje na nekompetentnost Petra Fialy, který opakovaně uráží české občany, kteří proti němu protestují.

V České republice se za vlády Petra Fialy, zvaného Nutella či Signál, výrazně omezil prostor pro kritiku jeho kabinetu. Jakákoli jakkoli oprávněná kritika vlády je okamžitě prezentována jako protistátní proruský akt, který má být stíhán.

Takový stav nelze hodnotit jako demokratický. Tam, kde je diskuse potlačována, redukována a rušena, nemá demokracie místo.

Bojujme proto proti Fialově vládě v prvé řadě za demokracii, ale i za mír a za sociální jistoty. Nechtějme návrat do normalizace, jejímiž typickými představiteli jsou Petr Dvořák z VŠE či ředitel gymnázia Maršík. Zastavme výchovu novodobých udavačů. Chceme–li budoucnost, která bude k životu, je to nezbytné.